Vaši Naši

duše - smrt.

No jo, ale potom. Večer jsem jel od matky domů, byl jsem u rodičů na večeři, víš, a najednou jsem zjistil, byla už tma, že kolem je úplně všechno jen smrt, všude jen bohapusto, lidi mluvili odněkud z dálky, ty zbytky života v jejich očích, to byl jen odraz, ale ve skutečnosti bylo všechno mrtvý, tak příšerně cizí, jediný, co bylo doopravdy, byl vystrašenej pohled takovýho malýho čoklíka, evidentně se bál, že ho co nevidět někdo zabije, takový dva milenci se spolu objímali, jako by se měli vidět naposled, loučili se se životem nebo tak nějak, normálně za bděla jsem měl sen o koncentráku, nikdo nemohl uniknout, všichni byli odsouzený, nebrečeli, věděli o tom, byli si tím jistí, měli suchý oči, ve kterejch se už dala číst jen smrt, domy kolem byly takový jen kulisy z dávno odehranýho představení, ale nikde žádný vrazi, život uniknul sám od sebe, a začal jsem se bát, že tady ani nikdy nebyl, jakoby někdo strhnul závěs, a za ním, před ním, prostě nikde nic nebylo, měl jsem husí kůži i na duši, a pak mi to došlo, že mrtví nejsou ty okolo, ale já, úplně se změnily rozměry všech věcí, všechno bylo strašidelně veliký, než jsem došel těch pár kroků od autobusu domů, myslel jsem si, že uteklo sto let, co krok, to příšerně dlouhá doba, a nepřibližoval jsem se, ale vzdaloval, děsně jsem se všeho lekal, každýho zvuku, pohybu, všude číhalo něco šíleně nebezpečnýho, bylo mi tak ukrutně cize, všechno kolem bylo úplně odjinud, no prostě děs, strašidelný tak, že to nejde slovama ani popsat.
1. 12. 2001

----------

todle mi docela dobře potvrzuje teorie Jamese Hillmana (Sny a podsvětí), tendle sen zabděla (i když už byla tma), že existujou buďto dvě rozdílný strany duše, denní a noční, podzemní, z říše stínů, nebo jsou to duše dvě, jak tvrděj některý před-industriální duše-znalci, pro který duše v noci, ve snu je duše-smrt, duše-obraz, duše-sen, která nemá nic společnýho (nebo jen málo) s duší-tělem. a kdyby člověk tímhle byl vyzbrojen, tímhle věděním, že v představě, halucinaci, snu jsem duše-obraz, ale ne duše-tělo, tak prostě bych nevztahoval strachy, noční můry a děsy běsy na svět ve dne. prostě je to jinej svět. a nemaj se pravidla tohodle světa-noci míchat s pravidly světa-dne. i když mě tedy asi dost mátlo hlavně to, že si duše-obraz nárokuje svý právo na život-smrt i za bděla. což tedy člověka párkrát dost vyhodilo ze sedla. místo běžnýho vědomýho já si úřaduje duše-smrt, duše-obraz. ale co, no, párkrát v blázinci, nějakej ten měsíc v kuse na podzemním tripu, výlety do nebe a podobně. co nadělám, hlavně, že se to dá vysvětlit i jinak než po linii psychiatrie suchopárně nudný, chemismů mozku a podobně.
P7130054.JPG
15.07.2014 08:17:55
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one