Vaši Naši
Optimismus - obrázek

Optimismus - obrázek

Můj optimismus je teď jen můj. To je trochu málo, přiznávám. Ale já moc dobře vím, proč nejsem samý dušebol. Už jen to, že jsme tady, o něčem vypovídá.

Vždyť jsme každopádně pokračování těch, kteří byli tou menšinou, co přežila všechny pohromy. Toho se nezbavíme.

Když si člověk uvědomí, koho nosila tahle země. Bójové byli Strašliví. Kvádové byli Zlí. Markomani Jezdci. Všechno vesměs poměrně nebezpeční bojovníci a vrazi. Čechové v tom pokračovali v neztenčené míře. Své pohlaváry dosazovali na stolce, kvůli kterým vyteklo dost krve. Málokteré kamení je takhle krvavé. Pohádky o mírumilovných národech v kotlině obklopené hvozdy Kozorohů jsou jen pro hodně sentimentální holky a mládenečky. Menhiry a tanečky při měsíčku? Ale ano. Jenže kolem usekané hlavy těch, jejichž děti jaksi nejsou, nemohou být mezi námi.

No a ten, který sem kdysi přišel z Francie za třicetileté války, aby spojil svůj život s životem mojí prabáby, taky asi nebyl žádná holubičí povaha. Prý velící důstojník francouzské armády. Potomek rytířů. Jenže ono velet hordě vrahů asi vyžaduje jiný mrav než se jen tvářit mile na všechny strany.

Proč jsem semlel dohromady optimismus a předky s rukama od krve? Asi proto, že se na to rádo zapomíná, kdo člověku pomáhá vše přebrodit, najít vždycky cestu na vytoužený suchý břeh.

Že je vše kolem zarostlé travou, pichlavým křovím, mnohé pod asfaltem a betonem, to neznamená, že ten kraj není posvátný.

Tady je ta země, do které jdu. I když se třeba nehnu z místa. Všichni přede mnou sem došli. Na smrt nevěřím. Všichni před námi v nás žijí. Bez jejich pomoci nikam nedojdeme. Je to jeden velký proud. Řeka krve. Až se zase vrátím zpátky, nemohl bych se jim podívat do očí, kdybych tady jejich zemi nenašel. A nebo byl v té zemi, ale vůbec to nevnímal.

Že prý kolem Závisti není moc hrobů? Desetitisíce obyvatel a žádné hroby? Nejspíš těla házeli do řeky, aby se mrtví snáze vrátili ke svým. Když se narodilo dítě, plakali. Když někdo umřel, slavil se jeho návrat. Že by byli tak hloupí? Že si to popletli?

Tady a teď. Je to vlastně jen na chvilku, tak někdy zapomínám myslet na věci, co budou, byly, a starám se jen o to, co je teď. Myslet na všechno, všechno říct a udělat člověk nestačí.

Můj optimismus je teď jen můj. Přiznávám, že je to trochu málo.
05.02.2013 16:21:13
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one