Vaši Naši
rok 1995 - obrázek

rok 1995 - obrázek

Komarios ke Kleopatře (1.století):
Vizte, moudří, a rozumějte: Hle, naplnění Umění spojením ženicha a nevěsty a jejich sjednocením… …sledujte, jak živíte své klíčky, abyste mohli sklidit nejkrásnější plod… Uvažte přesně, co říkám. Vezmi ze čtyř elementů to nejvyšší a to nejspodnější, jež bíle svítí a je načervenalé, mužské a ženské stejné váhy, abys je spolu spojil… … extrahujte tím, že je napájíte božskými vodami na slunci a na horkých místech vaříte… Uzavřete je v Hádu a obezřetně s nimi pohybujte, až je jejich příprava důkladná a neunikají již ohni. Potom je vyjmi…
Sepsal Basilides v Alexandrii, ve městě, kde se Východ dotýká Západu. (C.G.Jung 1916):
Duchovnost ženy jest více zemská, směřuje k menšímu.
Lživou a ďábelskou jest duchovnost muže, jež směřuje k menšímu.
Lživou a ďábelskou jest duchovnost ženy, jež směřuje k většímu.
Každý nechť směřuje na své Místo.
Muž a žena se stávají jeden druhému ďáblem, když své duchovní cesty nerozdělí, neboť podstatou Stvoření jest rozlišenost.
Pohlavnost muže směřuje k zemskému, pohlavnost ženy směřuje k duchovnímu. Muž a žena se stávají jeden druhému ďáblem, když svou pohlavnost neoddělí.
Muž nechť poznává to, co jest menší, žena nechť poznává to, co jest větší.
Démon pohlavnosti přistupuje k duši jako had. Jest zpola lidskou duší a nazývá se touha, jejímž původcem jest myšlenka.
Démon duchovnosti se hrouží do naší duše shůry jako bílý pták. Jest zpola lidskou duší a nazývá se myšlenka, jejímž původcem jest touha.
Had jest zemskou duší, zpola démonickou, jest to duch a příbuzný duchům zemřelých. Jako tito duchové i on se pohybuje ve věcech země a způsobuje, že se jich bojíme anebo že tyto věci dráždí naši žádostivost. Had jest povahy ženské a vyhledává vždy společnost zemřelých, jež jsou poutáni k zemi, těch, kteří nenalezli cestu na druhou stranu, totiž cestu do individuálního bytí. Had jest děvkou a milkuje se s ďáblem a se zlými duchy, jest krutým tyranem a trapičem, jenž svádí ustavičně k nejhoršímu společenství. Bílý pták jest zpola nebeskou duší člověka. Prodlévá u Matky a někdy slétá dolů. Pták jest povahy mužské a jest činnou myšlenkou. Jest cudný a osamělý, jest to posel Matky. Vzlétá vysoko nad zemi. Přikazuje individuálnímu bytí. Přináší zvěst o těch, kdož jsou v dáli, kdož nás předešli a jsou dovršeni. Nese naše slovo vzhůru k Matce. Ta se za nás přimlouvá, varuje nás, nemá však žádné moci proti bohům. Ona jest nádobou slunce. Had se sune dolů a lstí ochromuje falického démona nebo ho dráždí. Vynáší vzhůru lstivé myšlenky pozemského, jež se proplíží všemi děrami a všude se s žádostivostí přisávají. Had to sice nechce, ale musí nám být užitečný. Uniká našemu uchopení a ukazuje nám tak cestu, kterou jsme s lidským důvtipem nenalezli.

****
Zhroucení a zničení světa vnitřního předchází příprava, několikero na sebe nutně navazujících událostí, které ho provázejí celým dětstvím, mládím až k bodu zlomu. Zešílení. Stejně tak je zhroucení a zešílení příprava na pozvolné přijetí i děsivého v životě. Když se stane, jakkoliv přihodí katastrofa venku, ví, již vyškolen předšílenstvím, že není zdaleka oddělena od něj. Ta souvislost musí být jasná. Děsivé a pro někoho nesmyslné je poté více méně pochopitelné.

Na psacím stole si udělá svět v malém, z dětských hraček, atlasů a knížek si jej sestrojí. Vnější svět se zmenší. Šílenství nabude podoby nadčlověčenství, naddimenzovaná mysl obsahuje vše.

Uslyší ten průvod, zvonivé štěbetání družiček, přiopilé hlučení svatebních hostů. Televize se sama rozzáří do podvečera. Rádio začne vysílat svatební pochod. Zvuky se zesilují, přibližují se, útočí z každého koutu a násobí se ozvěnou. Svatební průvod je stále blíž. Říká si, že jim neotevře, nechce nic vidět. Nechce pokračovat. Nemůže ale jakkoliv zabránit tomu, co ho čeká, i když se ozývají zranění a pohmoždění z posledních dní. Bolest ho nevysvobozuje. Netýká se podstaty věci.

Očekávání se z pochopitelných důvodů nenaplní. Žádná svatba mystická se nekoná. Jen v rámci amoku z nenadálého zjištění, že skutečnost klopýtá za tím, co už se dávno ví - samo se ví - že se stát mělo a vlastně taky kdesi stane, v nějakém mezičasí, jen z toho důvodu poničí zařízení pokoje. Záchvat zloby je naštěstí namířený ven a jen na předměty, neživé účastníky klamavého mystéria. To je důvod k léčbě. Že se nedočká, žádný vážný důvod není, podle nich.

Dílo bude dokonáno, to vždy věděl, nehraje v něm však roli tvůrce, ale sám je tavená a svářející se hmota a neblahodárné, jedovaté i léčivé esence se mu projikují do cítění, vnímání, myšlení. Opus však sám stále směruje tam, kam je dávno určeno dojít. Nehledě na destruktivní stavy šílenství, které zase vše vracejí na začátek, ale pokračování procesu zabránit nemohou.

Není dobré, pro Dílo je to nadbytečné, přivolávat démony, co slibují nemožné, v tomto světě nedosažitelné. Vyvolávat je z nitra jen proto, aby se mohl provádět Opus, mohly se zažívat extáze moci a ponory do země za hranicemi světa tady, do světa stínů a odlesků.
04.11.2014 23:05:23
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one