Vaši Naši
Voda - obrázek

Voda - obrázek

Utopit se, to je prý krásná smrt. Vyprávěl mi o tom můj strýc Bohumil. Koupal se jako malý kluk v rybníku, je postižený obrnou, tak mu zákonitě plavání nejde. Dostal se nechtě do hluboké vody a začal se topit. Děti, v domnění, že mu pomohou, hodily jeho směrem jakousi kládu, aby se jí chytil. Dřevo ho ale nešťastně zasáhlo do hlavy, takže ještě ke všemu ztratil vědomí. Vyprávěl, že když přicházel k sobě, voda kolem něj měla nádherné barvy, byla zelená, průzračně žlutá a on chtěl v opojení z té krásy zůstat, zavčas ho ale někdo z vody vytáhl.

Voda je vedle ohně další hlavní element. Život, rozlehlé nedělitelné společné nevědomí. Ne náhodou je člověk při vstupu do nové fáze do vody ponořen, nebo aspoň je vodou polit. Před narozením se dítě vznáší v plodové vodě, která je jeho ochráncem. Základní materie, která je pak rozdělena při Opusu na jednotlivé složky, které se dále pročišťují, je ke konci Díla přivedena zase k původní jednotě, ale teď už poznané, zažité. Výsledek, ona dokonalá jednota, je také vodou, voda je jednou z jejích podob. Uhasí žízeň, dává život.

Při excitovaných stavech jsem byl každé ráno hnán záhadnou silou do koupelny, napustil si plnou vanu a ponořil se. Nešlo o pouhé smytí špíny, ale o podvědomý obřad, nový den, nový začátek. Tekoucí voda na mě mluvila.

Při potápění v řece nebo baseinu jsem si vizualizoval různé bájné vodní tvory, kteří na mě působili chtě nechtě starodávně a ke všemu ještě moudře. Na vlastní kůži jsem pocítil, jak bylo lidem z předracionálního období, když se ocitli ve vodní říši. Vznik různých vodních bohů, mýtických postav jsem zcela chápal. Přišlo mi to přirozené.

Potopa je tou druhou stranou očisty, jejím brutálnějším projevem, byla chápána jako trest, stejně jako déšť v období sucha jako milost. Voda je nejpříhodnější analogií k širokému spektru zákoutí duše, těch, které se mezi sebou přelévají bez našeho povelu.

C. G. Jung končí svou knížku „Představy spásy v alchymii" příkladem, jak Nietzsche špatně pochopil významy skrytých symbolů, o kterých alchymie pojednává především. Ztotožnil se s Dílem, svým Nadčlověkem, a to vedlo neodvratně ku sebe-zničení. Bylo to ale svým způsobem charakteristické pro celou epochu. Moderní evropský člověk už necítil, že jeho nevědomí je jen částí společného moře, kde jsou archetypy mimo jeho vědomí, svým egem si je přivlastňoval. Předtím projikované obsahy se jevily jako vlastnictví, jako fantazijní obrazy jáského vědomí. Oheň zchladl ve vzduch a vzduch se stal Zarathuštrovým větrem a způsobil inflaci vědomí, která mohla být ztlumena jen nejděsivějšími kulturními katastrofami, právě potopou, bohy seslanou na lidstvo.
04.11.2014 17:15:16
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one