Vaši Naši

Jak lehce se to říká

Zase přicházejí, to prokletí a cejch věčnejch propadů, černočerně bez chuti, jsi zoufale prázdnej, uvnitř holý nic, jseš sebou přejedenej, jen tichá hudba, ženský hlas něco šepotá řečí, který snad nikdo nerozumí, tenhle večírek sám se sebou bys tak rád opustil, jenže zase neusneš, nejde to na povel. Nemá cenu to svádět na nepřítele, nikdy nespí, prý, nemá tvář, je neviditelný, zlý duch, kdesi je, nejspíš hluboko v tobě, ta nenávist k němu je k ničemu, nenávidíš sebe a to ti otravuje krev. 
Z DUCHA SE VYNOŘIV, V DUCHU SE OPĚT ZTRÁCÍ 
Jak lehce se to říká. 
Moc dobře víš, co tě tak náhle sestřelilo z hřbetu vlny na dno, byl to jen okamžik, ale měl svůj význam. Když jsi nastupoval na Prašným mostě do tramvaje, tehdy, na schodech seděl špinavej chlap, divně se smál, drze ksichtil a řekl ti, ať si nastoupíš jinejma dveřma, v pikovteřině se ti udělalo rudo před očima a málem jsi ho praštil, jenom jsi ale zavrčel "Uhni, kreténe," a ani se něj nepodíval, a on vycouval, příští zastávku vystoupil, a ty ses díky týhle idiotský historce propadl do spodní říše, je to uvnitř tebe a ničí tě to, zaťatý zuby, s touhle výbavičkou tomu neunikneš, příšerná zloba, a pak prázdno, vždycky to sice přejde, ale kde se to bere? Má to něco společnýho se smrtí? Přeřvat strach? Alena říká, že do týhle doby nepatříš, Valdštejnští by z takovýho magora měli větší radost než tvoje dnešní okolí. Když máš uvnitř takovýhle podivný šelmy, jsi schopnej je zkrotit? Snad jo. Určitě. Zkusíš myslet na něco příjemnějšího.

7. 2. 2002
09.11.2014 19:32:07
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one