Vaši Naši

Syn a otec

Ty kluci mi vaděj, řek, když nějaký starší holky mu lezly na prolejzačku, kde si chtěl udělat stánek s pomyslnejma rybama, hnedle jsem cejtil, jak z nich má strach, z těch větších a cizejch, tak jsme radši šli koukat dírou ve zdi do lesa, on to neni les, ale židovskej hřbitov, jenže já slovo hřbitov nemám chuť před nim používat, a tak tomu řikáme radši les, chvilku jsme tak koukali na ten zelenej poklid a zas šli jinam, komentovali malý trpaslíky papírový s červenejma čepičkama, nechtělo se mu chodit, tak nased do kočárku a vcuku letu z toho horka usnul.
Fakt tyhle chvilky jsou přesně to, co člověku dělá dobře, nějak se mi u toho vybavujou okamžiky s mým otcem, kdy mi jako klukovi všemožně vycházel vstříc, abych ho dycky různě zklamal tim, že jsem byl jinej, než si představoval, ale stejně mě má furt rád a řiká o mně, že jsem chytrej a nadanej, i když jsem to "nikdy nikam nedotáhnul". A v blázinci mně tehdá děsně pomoh, když jsem myslel, že už pokapu, že jsem jako moh mu brečet na klíně.
Vůbec s tou láskou a blázincem je to těžký. Když je tý lásky moc, tak člověku přeskočí a ze syna má třeba i Božský dítě a podobně, všecko moc prožívá a různě se z toho skládá, když má bujnou fantazii a výčitky děsivý přehnaný, co kdy podělal a tak. A on pak člověka ve spaní chytne za ruku a je takovej nevinnej a člověk je z toho naměkko a celkově děsně spokojenej, i když se trochu obává, že láska může někdy svazovat a člověk pak neni svobodnej a furt si dělá výčitky, aby toho, koho má rád, nějak moc nezklamal. A ten syn pak natruc udělá nějakou děsnou zhovadilost, protože přeci není žádnej pokornej a poslušnej vometák a tak.
No, myslím, že vazba otec a syn je děsně důležitá, a že ty dva o sobě věděj celej život. Nebo měli by.

14. 6. 2005
15.11.2014 09:33:25
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one