Vaši Naši

1. srpna 2018

geisha-playing-shamisen-clip-art-42566.jpg
Vzpomněl jsem si v rámci debaty s Marikou na jeden příběh ze starého Japonska. Jak někdy jsem nervózní, že si nemohu vybavit název knihy nebo jméno autora, tak to teď tedy ani nějak nejsem. Jediné, co vím, je to, že tu knihu nemám ve svém čtenářském deníčku, protože jsem to četl ještě dřív, než jsem si ho začal v roce 2001 psát. A gůglit se mi nechce, nějak bych se k tomu propracoval, ale vtip je v tom, že to není vůbec pro mě teď důležité, kde jsem k tomu příběhu přišel, a je zcela možné, že ho podám jinak, než v té knize to bylo.

Tak tedy. Bylo nebylo. Jeden žák učitelky na šamisen pojal k ní cit. Ovšem absolutně. Ona byla krásná žena, tak se to prostě muselo stát. Nic zvláštního. Jenže byla slepá. Slepí lidé mají k hudbě vztah a mezi učiteli třeba na housle jsou slepci. Jednoho si pamatuju z LŠU ve Strašnicích, kam jsem chodil jako dítko na housličky. Mě ale učila jedna moc pěkná mladá učitelka s dlouhými blond vlasy, co měla v pouzdru na housle fotky Hudečka. Ale nebudu odbíhat, zpátky do Japonska.

Vztah mezi nimi časem přerostl v jediný smysl jeho života. Učitelce začal sloužit a žil s ní v její domácnosti. Pořád mu ale přišlo, že je to málo. Že mezi nimi je něco, co jim brání tu vzájemnost prožívat naplno. Léta šla a on se věčně mučil, že neví, co s tím. Ona ho měla ráda, v tom potíž nebyla. Trvalo to dlouho, ale pak na to přišel. Prostě a jednoduše svět slepce a vidomého je jiný. Je to jasné, ale přijít na to a něco s tím dělat, zas tak jednoduché nebylo. Žák se nechal oslepit. Dál paní svého srdce sloužil a konečně se přestal trápit.
02.08.2018 12:08:05
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one