Vaši Naši
Jsme kámen porostlý zelenkavě fosforeskujícím a jemným mechem. Hranice našich těl jsou jakási škvíra, prosvítá zde matné světlo, tuším, že se zde otevírá jakýsi zvláštní, neuchopitelný prostor. Toužím do něj vstoupit. Vždy jsem po tom toužila... Vůlí ani zbystřením vnitřního zraku se dovnitř tohoto prostoru nedostanu. Pouštím to. Pouštím ono chtění a touhu. Nechávám být. V tu chvíli ten prostor prožívám. Moje tělo je členitá, nekonečná krajina...poušť. Stříbrné zlato. On je čímsi, co se nad ní klene, co by nebe a jemně k ní přiléhá. Tenoučká linka obzoru -  hranice našich vzájemně se objímajících se těl.
18.01.2015 06:11:12
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one