Vaši Naši
Otevírající se prostor. Vidím loď, vlastně pouze její oblý kýl stlučený ze dřeva již šedavých odstínů, vyšisovaného a prosáklého solí. Moře. Vidím jen ten kýl a hladinu. Jsem těsně nad hladinou, jež je prorážena onou silou čehosi pouze tušeného, nevidím celek, … je zde přítomno pouze ono tušení celku a blizoučko u mne, na dotek hmatný důkaz jeho existence. Cítím se v bezpečí, jsem tady a je zde On. Ale kdo vlastně? V tuto chvíli na tom nezáleží. JE. / Z pozadí vytryskne rudá záře, mění se v oranžovou a ta se stáčí ve světelný kotouč jemných odstínů na pozadí mlžného oparu. Snad slunce vystupující z ranní mlhy? Prázdno. Neděsí mne. Tam daleko, kam sotva dohlédnu, tam v „jiném“, kde je cokoliv myslitelného nemyslitelné, je... JE docela malý, bílý bod. Nepostihnutelný a nedosažitelný celek. Bílá loď.
02.02.2015 10:33:46
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one