Vaši Naši

Svět Jirky Popoviče

unnamed (1).jpg
Dost jsem se točil v kruhu. Když se něco vyjasnilo, naskočilo další kolečko, které vše zas vrátilo. Do chaosu a zmatku. Z toho mě vyvedl Jirka Popovič. Večer jsem mu dal bonbon. A povídali jsme si. On to potřeboval jako pohádku, aby jeho strach vyprchal. V dětství zešílel ze šikany. Nesnášel násilí. Utíkal se do astrálu. Do světa Jirky Popoviče. Mně násilí neubližuje, vyjasňuje mi to situaci. Násilí kolem nebo to, do kterého se ponořím sám. To ve mně probudí sílu a vztek. Každý se pere sám se sebou, když nenajde to, proč žít. A to je zdroj násilí. A je ho plno všude, kde jsou lidi. Násilí i bez kaluží krve, násilí ze zla, chamtivosti, nepřejícnosti, závisti, bolesti vlastní nebo nemohoucnosti řešit bolest druhých. Jirka se před spaním modlil a mně vysvětloval, jak se soustředit na přijímaní lásky z nebe. Třeba od boha, panenky nebo tak něco. Odkudsi shůry prostě. Ze zdrojů, které člověk nemá v sobě. Ale na které se může napojit. Když se modlí. Jirka měl rád svou babičku, které bylo spoustu let a přežila Terezín, měl rád své rodiče, rád hrál na kuřárně na kytaru, těšil se zas do školy. Hodlal vyrábět keramiku, měl v tom jasno. Ale v čem neměl jasno, byl vztah k násilí. To jsme probírali. Jednou jsme mluvili o zbraních, i o zbraních, které jsou v nitru člověka, pak jsme přišli do kuřárny a tam Jakub mumlal něco o tom, jak střílí ze samopalu. A tak to bylo se vším, jakékoliv téma jsme spolu nakousli, někde se to obrazilo kolem. Obrazy slov v realitě. Ne naopak. Jirkův svět. Než jsme si začali povídat, vždycky řekl: „Vítej ve světě Jirky Popoviče.“ Pustil mě do něj. Bylo mi s ním fajn. V jeho světě.
06.11.2015 16:40:28
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one