Vaši Naši

Zas jedna historka z říše bájné lhavosti

Pohovořil jsem si s mladičkým právníkem městský části kvůli tomu, že jsem vyfáknul rádio z okna. Šlo o to, zda jsem věděl, co činím, či nic. Samo sebou jsem věděl, co to dělám, nikoho jsem netrefoval, prostě jsem měl přetlak a mánii a už jsem to nevydržel bez nějakýho činu zkázy. Dokládá to policejní fotočka z místa činu, kde je rozplacatěný rádio na prázdný ulici. Ovšem ono bych to nebyl já, kdyby to bylo tak jednoduchý. Za todle je pokutka a tradá. Jenže jenže. Policajti po mně chtěli občanku, tu jsem samo sebou neměl, jsem ji den předtím vyhodil, takže mě odvedli na stanici, protože je zcela jasný, že to nejsem já, když jim otevírám dveře svýho bytu. 
Po třech dnech mýho pobytu na Karláku na izolaci, zpočátku v kurtech, no prostě klasickej postup v pakárně, si zapsal jeden děsně roztomilej doktor do svýho deníčku, ze kterýho se stal čirou náhodou protokol soudní, že žvatlám o ufounech, jsem svýmu okolí nebezpečnej, protože po každým, kdo jde kolem, hodim z okna rádio, takže potřebuju v ústavu vychladnout. Vyklubalo se z toho šest neděl na klinice. No. 
Milej právník pravil, že by mi to rád prominul, ale já jsem rozšafa, a tak jsem děl, že tudy cesta nevede, protože mi to může prominout jen z důvodu nepříčetnosti, což mi nezapadá do celý skládanky.
Zločin skončil bez soudu. Bez kriminálu. Už jsem si to odbyl na klinice, to vychladnutí a pokání. Následně složenkou jsem poslal úřadu dva tisíce jakože porušení zákona o domovním odpadu. A bylo. 
06.11.2015 16:47:23
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one