Vaši Naši

 

179450_3.jpg
Stanislav Jan Vašina: Prakůň v bouři
aneb vzpomínky na vzpomínky
Kapitola 1. Chobotnička
Snad nejdelší hra a kreslenice, kterou sem jako malej dělal.

Na počátku celé akce chobotnička byla samozřejmě Alena, která si se mnou hrála, když sem byl prcek. Když byla jednou u nás doma, kreslil sem si jako každý den obrázky, které znázorňovaly nějaký příběh. Protože sem ještě neuměl psát, text za mě psala Alena.
Chobotnička šla natrhat korály svý mamince. A to bylo všechno... Celej příběh. (Byly mi asi 4).
Jenže to nebylo vše. Nápad udělat příběhy o chobotničce zůstal v mojí hlavě. A tak jsem s Alenou začal dělat další díly (epizody). Díl bylo moje oblíbené slovo. Další díly jsem kreslil do papírů sešitejch sešívačkou. Říkal jsem tomu sešit. Jen tak pro pochopení... Gusto byl hlavní záporák. Byl to kuchař, co rád vařil chobotnice a jiný mořský plody.

Hry s tématem chobotnička

Ve stejnou dobu, co vyšel první díl chobotničky o trhání korálů pro maminku, sme koupili v bazaru žvejkací hračku pro psy ve tvaru chobotnice. (Budoucí obsazení role chobotničky). Máma i Alena se tý hnusný hračky štítily, ale Alena se přeci jen překonala a hrála si se mnou...
Za pár dnů ale stejně přišla moje maminka a tu hnusotu vyhodila do koše. Škoda že jsem jí nenatrhal nějaký korály.
Přestože od prvního dílu chobotničky uplynul nějaký čas a "komiksy" s chobotničkou se hromadily pod stolem, mne a dokonce i Alenu (kupodivu) to nepřestalo bavit. Dokonce začla chobotničku kreslit i Alena.
Další "komiksy" a hry s chobotničkou už nebyly tak jednotvárné, přibyly dokonce i nové postavy (záporáci) a chobotniččina sestřička (dodnes nechápu proč to byly, kromě Gusta, samé ženské postavy). Málem bych zapomněl na postavu - sestřička žralok korálový. Byla to zdravotnice, která se kamarádila s chobotničkou. Žraloci přece chobotnice žerou, ne? Tak... Tehdy mi to bylo očividně jedno.

Pamatuju si na hru se jménem
Podmořský autobus

Chobotnička a sestřička žralok korálový jely autobusem a každou chvíli vystoupily na nějaký zastávce. Pointou hry bylo vymýšlet názvy zastávek, například: Sladkovodní zastávka. U této zastávky se chobotnička i sestřička žralok korálový začaly dusit a říkal: "Kucky, kucky, pomóc, sladká voda! Nemůžu dýchat."

Po několika dlouhých letech (když mi bylo asi 8 nebo 9) jsem chobotničce zase přišel na chuť. A dělal jsem komiksy, které byly ze začátku nudné a výjimečně trochu úsměvné...
14296353.jpg
IMG_0312.JPG
IMG_0313.JPG
IMG_0314.JPG
IMG_0315.JPG
IMG_0351.JPG
IMG_0352.JPG
IMG_0353.JPG
IMG_0376.JPG
IMG_0377.JPG
IMG_0378.JPG
IMG_0379.JPG
IMG_0431.JPG
IMG_0432.JPG
IMG_0433.JPG
IMG_0434.JPG
IMG_0435.JPG
volby - obrázek

volby - obrázek

todle prej zahlásil potomek, když šel se svou matinkou k volbám: Bodrý stařík z volební komise: "A podle čeho ses, chlapče, rozhodoval?"
SJV: "Sledoval jsem předvolební debaty."
Bodrý stařík (po chvíli rozpačitého ticha): "A kolik sis jich vybral?"
SJV: "Jednoho. Víc jich volit ani nejde."
Cestou zpět z volební místnosti
SJV: "S knížetem je ten problém, že když někdo neví, že je aristokrat, mohl by si myslet, že je namol."
Děti vám to řeknou - 12.03.2011 13:35 - obrázek

Děti vám to řeknou - 12.03.2011 13:35 - obrázek

 http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2282001&drm=
Proč se malý Standa zajímá o vesmír a co si myslí o mimozemšťanech? Jak podle něj vypadá manželství dvou vrcholných politiků? Co si myslí o školních osnovách a o vzdělání? A chodí rád na pouť?
Ranní rozhovor se synem - obrázek

Ranní rozhovor se synem - obrázek

únor 2009

napsala Jana

Já: "Hele, támhle je Ježíš!"
Syn: "Á, pozor, Ježíš útočí!"
Já (překvapeně): "Ježíš ÚTOČÍ?"
Syn (lehce rozpačitě): "No bojoval přece, ne?"
Já (jako prve): "BOJOVAL???"
Syn (plácne se do čela): "Né vlastně, já si to splet, to byl Žižka!"

SJV a Bůh - obrázek

SJV a Bůh - obrázek

říjen 2008

 

Mé srdce víře oddaného katolíka včera zajásalo. Přišel mezi nás pán Bůh. Přivedl ho syn, donedávna zarytý ateista. Prý ve školce slyšel nějakou pěknou pohádku a uvěřil. Ptal se mě, jak si představuju pána Boha, něco jsem blekotal, že nevím, ovšem Stáník mé nejistoty rozehnal slovy, že je to pán, který všechno ví a myslí to s námi dobře. A žije na obláčku. Též mě syn znovu nutil jít do Tesca, jaksi jsem mu to slíbil, když byl nemocen, a tak jsem musel, jsme si z toho udělali veselý výlet. Mluvili jsme o Bohu a mezitím jen tak mimochodem koupili modelínu, po které toužil, s jakousi umělohmotnou chobotničkou. Makarenko ve mně nemlčel, řekl jsem synovi, že milá sadička je stejně drahá jako jeho obědy ve školce za měsíc, ale že jednou za čas je dobré si udělat radost. Se synem pak jsme ještě hovořili o přátelství mezi muži, kterému ženy nerozumějí. Večer jsem pak šel do hostince, poseděl jsem s Periskopem a Hedvigou, následně přišla Diotima. Rozumovali jsme asi do jedné. Pěkný komorní večírek. Jsem zvědav, nakolik víra mého syna bude pevná. Začátek je dobrý. 

Proč neexistuje bůh - obrázek

Proč neexistuje bůh - obrázek

červen 2008

 

Šli jsme od přehrady, když tu SJV začal dumat o neexistenci boha.

SJV: "Lidi mají kostrč, to je pozůstatek ocasu po opicích. To dokazuje, že bůh není."

SV: "No, vidiš to..."

SJV: "A taky slepé střevo dokazuje, že člověka nestvořil bůh."

SV: "No, to je možný..."

SJV: "Bůh prostě není."

Prdlín Srágora - obrázek

Prdlín Srágora - obrázek

červen 2008

 

Dnes jsme si se synem zase užili mnoho legrace. Na paškál jsme si vzali jména. Vyprovokoval nás k tomu Jeroným, který svého syna nechal pojmenovat Erlan (http://klimesova.mysteria.cz/erlan/). SJV řekl, že Erlán bude velmi plakat, protože nebude mít nikdy svátek, jelikož není v kalendáři. Pak SJV při hře s Alenou pojmenoval malého umělohmotného potápěče, co mává ručičkama a nožičkama, Prdlín Srágora. Prdlín Srágora je prý tak bílý a těstovitý, že ani masožravé ještěrky na něj neměly zálusk. Též jsme se shodli, že se nikdo nemůže jmenovat Metro, že by mu to jako na úřadě neschválili, ovšem má tu možnost si tak jen říkat, mít to prostě jen jako přezdívku. Jméno Medúza asi taky není v kalendáři. To je ovšem ženské jméno.

Říp - obrázek

Říp - obrázek

červen 2008

 

Večer v posteli jsem vyzvídal, kterak se potomkovi líbilo na Řípu, kam nás vyvezl děda automobilem.

SV: Nebylo to špatný, co? Ten dnešní výlet na Říp, ne?
SJV: Ale jo, jen je chyba, že nás předešel praotec Čech.  

Čas kácení - obrázek

Čas kácení - obrázek

březen 2008

 

Koukám z okna, syn si cosi vyrábí u stolu. 

SV: "No, chvilku to vypadlo, že bude hezky, jsem myslel, že půjdeme po obědě ven, a ono je tam zas hnusně, prší. Kde jen je to sluníčko?" 
SJV: "Je to takové šidítko."
SV: "A ty topoly před okny, tady rostly nejméně sedmdesát nebo kolik let, a docela mi scházej. Si budu špatně zvykat na to, že je tu už nemáme."
SJV: "To víš, čas kácení."

České koruny - obrázek

České koruny - obrázek

únor 2008

 

Cestou parkem ze strašnické sokolovny domů jsme tak se synem zas probírali různá témata. Došlo i na věci budoucí.

SJV: "Budu spisovatel a malíř. Až budu velký."
SV: "Aha, budeš si teda sám své knížky ilustrovat?"
SJV: "A moje vtipné knížky budou levné, aby si je mohl každý koupit."
SV: "No, dobře..."
SJV: "Budou stát jednu korunu. Nebo dvě koruny."
SV: "To budou levnější než noviny."
SJV: "No, to budou levnější než noviny."
SV: "Ale mě tak napadlo, že až budeš velký, nebudou už české koruny. Bude se platit eury. Jako třeba Němci už nemají marky, ale eura, Francouzi nemají franky, ale taky tam platí euro. A je v plánu, že i u nás bude euro."
SJV: "To je ale blbý plán, strašně blbý plán."

SJV se rozplakal. Dobu trvalo, než se uklidnil.

únor 2008

 

Syn byl pojíst s naší přítelkyní Alenou v restauraci "Staroměstská koruna".

Kvečeru o tom složil tuto báseň:

Byla jedna restaurace
a v té byly stoly

Nekuřáci zaprdění
byli jako voli

Piráti a Poláci - obrázek

Piráti a Poláci - obrázek

leden 2008

 

Na obzoru polská loď! Musíme stáhnout pirátskou vlajku, aby nás hned nepoznali. A na stožár dáme českou. Ale my nejsme Češi, my jsme piráti. Je to obchodní loď, veze traktory, obilí a čokoládu do Afriky. Až k nim přirazíme, nabídneme Polákům čaj, do kterého nenápadně nalijeme rum. Počkáme, až budou opilí. A pak se zmocníme jejich nákladu.

Jsme piráti, ale dobře vychovaní. Na naší lodi je hodně žen. A taky mužů. Ale piráti jsme jen my dva. Všichni spí v sítích, jen jedna žena spí ve strážním koši. Nevím, jak to uděláme přes noc, kdo bude u kormidla.

 

Tři dobré vtipy - obrázek

Tři dobré vtipy - obrázek

říjen 2007

 

Potká časopis knihu.
Časopis říká: "Mě lidi čtou málo."
A kniha na to: "Mě lidi zato čtou hodně."
*
Potká housenka krokodýla a říká: "Ty se neumíš plazit, krokodýle!"
A krokodýl na to: "Já zato umím dobře lovit."
A housenka se lekne a uteče.
*
Šel netopýr kolem rybníka a potká rybáře, jak loví ryby.
A rybář netopýrovi říká: "Ty neumíš lovit ryby, viď?"
A netopýr na to: "Zato jím ovoce a maso."

květen 2007

 

Jak známo, Jeníček a Mařenka upálili čarodějnici v peci. V perníkové chaloupce ale s čarodějnicí žil i kocour. Dětem přišlo správné vzít si ho sebou domů. Po dlouhé době bloudění našli cestu z temného lesa do vesnice, kde bydlel jejich tatínek, který je tehdy nechal v lese samotné, a zlá macecha, která tatínka k tomuto činu navedla. Vesnice byla velká. Protože, jak všichni vědí, tam žilo hodně lidí. Macecha řekla dětem, že kocour je moc špinavý, že ho doma takhle ušmudlaného nechce. Tak se Jeníček a Mařenka rozhodli, že kocoura vykoupají. Napustili vanu a kocoura do ní hodili. Kocour se ale do vody vyčůral. Proto museli Jeníček s Mařenkou vodu vypustit a vanu umýt. Když byl kocour čistý, maceše už nevadil, takže všechno dobře dopadlo. 

Hlídači v můzeju - obrázek

Hlídači v můzeju - obrázek

květen 2007

 

SJV: "Budeme noční hlídači v můzeju. Aby nikdo neukrad vzácné vycpaniny."
Tak jsme chvilku strážili muzeum. Pak došlo na hádanky. Třeba kde je blesk Hau. Hledali jsme ho. Byl na stropě vlevo od lustru, za oknem i za dveřmi. Pozvolna se však hry měnily ve filozofické úvahy.
SJV: "Poslechnu si tvé srdce, protože když máš zavřené oči, mohl bych si tě splíst s mrtvolou... A lidi jednou taky vymřou. Jako dinosauři."
SV: "Ale budoucnost nikdo nezná."
SJV: "O minulosti přírody ale něco lidé vědí. Každý podle své zkušenosti."
Na odlehčení atmosféry pak ještě přišla procítěně zanotovaná píseň.
SJV: "Kolik je na světě moří, kolik je na světě řek, kolik je na světě hoří, kolik je rozlitých mlék... ve vesmíru pluje saturn... a na něm je lunochod..."

prosinec 2007

 

Nová hra Stáníka a mé kamarádky Aleny:

- Ty budeš žena ryba a já budu ryba muž.
- A jak se to hraje?
- Žena tančí, líbá a obdivuje muže a muž leží na posteli a spí.

 

Víš, co já jsem? - obrázek

Víš, co já jsem? - obrázek

listopad 2007

 

Víš, co já jsem?
Nejsem ani pan Nic.
Jsem vůbec nic.

Nevím, kdo jsem. Být mořská veverka samice se mi už nechce.
Pojď do postele, chci jablíčko, abych měl hezké sny.
Nebude ti vadit, že budu vyvádět, že je noc blbá?
Doufám, že jsem nevypil alkohol.
Kdo vymyslel, že noc a den se střídají?
Pusť mi Schmitzera. Bez hudby nemám žádné sny.

Víš, co je svět? - obrázek

Víš, co je svět? - obrázek

listopad 2007

 

Víš, co je to svět?
Já ti to povím:
Svět je takový příběh.

Konec světa neznamená jen,
že všichni vymřeme, ale taky
že svět prostě skončí.
Dovedeš si to představit?

Nestačíme možná umřít,
možná nás chytne zemětřesení.

leden 2007, zaznamenala Jana

 

Jdeme takhle se synem do Kotvy, zakoupit mu narozeninový dárek. Cestou míjíme auto, které měl kdysi jeden kamarád a komentuji to nahlas.
"Strejda B. je blboun," dí Stáník.
"A to jako proč?" podivuji se, neb synek zná dotyčnou osobu toliko z vyprávění a fotografií.
"Protože když spolu mluvíte telefonem, říkáte si samý trdloviny," opáčí Stáník.
Hbitě zapřemýšlím, co jsem si kdy s B. šuškala choulostivého z mobilu do mobilu. Nemohu na nic přijít.
"Chlapi by se měli bavit jenom s chlapama a ženský se ženskejma," uzavře syn debatu.

. . .

O něco později v metru. Stáník vilně útočí na opodál stojící holčičku, konzumující lentilky.
"Moment, moment, mladej," podotýkám. "To je holka. Chlapi se přece nemaj co bavit se ženskejma, ne?!"
"Správný holky se můžou bavit s chlapama," šeptá mi syn do ucha.
"Aha, a to teda znamená, že já NEJSEM správná holka???"
"Ne," zavrtí Stáník hlavou. "Ty jsi TRHLÁ."

. . .

"Mami, já bych chtěl..."
"Zmlkni. Jsem trhlá a nemám se co bavit s chlapama," odtuším pohotově.
"Ale mami," udělá na mne synek oči. "Já se s tebou bavím rád. Nesmíš se akorát bavit s velkejma chlapama! Protože s těma si říkáte samý trdloviny!!!"
Tak nevím.
Zřejmě stárnu a přestávám rozumět dravému mládí... nebo co.

Píseň - obrázek

Píseň - obrázek

prosinec 2006

 

Kouzlím kytky, jahody
Vyčaruju skálu, moře
Kouzlím ptáky, orla
Ale tebe vyčarovat neumím

 

To je delfín, co říká: "Nedělejte ze mě medůzu!"

Barbánek - obrázek

Barbánek - obrázek

červen 2006, zaznamenala Jana

Sedíme se synem na kanapi a listujeme časopisem Sluníčko. Narazíme na komiks o Barbánkovi.
"Chceš to přečíst?" ptám se.
"Ne," zavrtí synek hlavou.
"A co kdybys mi to přečetl ty?" zkouším to.
"Jo," přikývne syn a vážně se zahledí do stránek časopisu. "BARBÁNEK. ŽBLUŇK... JÁ JSEM UMŘEL! KONEC."
Odpoledne s mečounem - obrázek

Odpoledne s mečounem - obrázek

červen 2005

Žena odešla za svými pohledávkami do města, a tak jsem se jal hlídat dítě. Za chvilku se mi zdál náš byt pro hry malý, a tak jsem rozhodl, že jdeme ven.

"Chceš plíny? Počůráš se?"

"Ne. Nepočůrám."

Tak jsme vyšli jen tak nalehko. Ani tašku s hračkami na písek jsem s sebou nebral a věděl proč. Nešli jsme daleko. Ob čtyři domy jsme zabočili na dvorek. Je tam asi deset vzrostlých stromů, dřevěná houpačka a několik laviček.

Syn našel na zemi jakýsi kabel. A od té chvíle jsme byli tři. Já, syn a mečoun. Mečoun se sice sem tam měnil v Í jako indián, Ú jako umývadlo, ale po většinu času to byl mečoun. Klacek na zemi byl zlý žralok, na kterého jsem nesměl sáhnout ani já, protože kouše i tatínky, plechovky od piva byly mořští klauni, pařez mořská sasanka, vajgly malé rybky.

Hrozně těžko jsem syna odtud dostával, když jsem si chtěl zajít zakoupit cigarety do nedalekého krámku. Povedlo se mi to jen pod podmínkou, že se zase k mečounovi vrátíme.

Pobyt v akváriu byl příjemný i na druhý pokus, protože jsem už měl co hulit. Též se mi velmi líbilo, že syn začal konečně používat velmi oduševnělý obrat: "Víš co, víš proč, víš jak..." vždy ve spojení s nějakou replikou o podmořském světě.

Lovit kraby klackem v kaluži se mi ale už moc nechtělo, a tak jsem se vymluvil na to, že se blíží děsná bouřka a šli jsme domů.
Těbe jebe - obrázek

Těbe jebe - obrázek

leden 2004

Se synem zatím člověk nemůže jaksi praktikovat sofistikovanou debatu, spíš jde o taková performerská čísla a různé pohybové etudy, co může klučina jeden bystrá nabídnout k pobavení, ale nestěžuji si, ovšem je zase fakt, že když se hodně soustředí, už teď i nějaké to moudro z pusy vypustí, například tuhle řekl: „těbe jebe", jasně, pomyslel jsem si, má postřeh, popřípadě brouká něco, co zní jako „blbá bába", a to kvituji též s pyšným úsměvem, kterak do toho potomek vidí, jak tomu rozumí, ale co asi tak z jeho řečových veselých čísel pokládám za doposud nejvydařenější, bylo pojmenování krav, které mám na tričku, doprovázené nemilosrdným zapíchnutím prstíku do oněch obrázků, slovy „teta" a „bába", říkám si: skvěle!, kormidlo a současně i plody jeho výchovy jsou nasměrovány hezky do hlubokých vod hrané i nehrané neúcty ke světu a bližním, ovšem podložené nezávislým myšlením a citem k asociálnosti jeho rodiče, nebo snad i obou dvou, vzhledem k tomu, že Jana neuklízí, což jí moje matka stále vyčítá, nebo to byla ta její?, se mi to plete, takže je třeba rovněž asociál, ovšem je taky možné, že synka tenhle přístup ke světu brzy znudí a stane se z něj dobrý občan a já budu čumět na drát.

 
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one