Vaši Naši
s tím tady a teď mám jednu potíž. ono by se podle teorie mělo v člověku probudit něco jako souvztah s okolím. ale mně se naopak často povede, že se spíš něčeho kolem štítím. třeba i něčeho ve mně, ale to neřeším. nebolí to a sebe mám rád. a nějaký vnitřní rozborky a sborky do tady a teď nepatřej, jdou právě proti tomu. jenže vybudovat v sobě přes tady a teď soucit, na to nemám buňky.
třeba jsem potkal v parku pána, co se tak obdivně díval, jak stavěj panelák. a něco se ve mně hnulo, ve zkratce a v jeden moment takový ten obdiv k pachtění se, světu nadřízených, podřízených, práce, baráků do nebe, aut a tak dál a dále. ovšem přes moje tady a teď to ve mně probouzí jen nevztah. svět práce, jakýsi zábavy, médií a já nevim co všecko, nějak to na mě v ten okamžik, jak jsem se na toho pána podíval, padlo. o nic nejde. jen že prostě nemám zabudovaný to nějaký soucítění. spíš se od toho všeho oddálit, uzavřít do sebe, nechat to odeznít, vyšumět. a tak něco. v tom je jedinej výkon mýho tady a teď. o nic moc nejde. jak říkám, nebolí to.
14.01.2016 00:08:16
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one