Vaši Naši

utíkání před smrtí

Psychosy se dle mého, tedy ty moje, vyznačují tím, že mi vyřeší nějaké věci. Třeba ta poslední mě provedla strachem ze smrti, vychutnal jsem si tu nejhorší variantu, že to bude trvat a bolet. A že sebelíp provedený útěk vede jen blíž k epicentru smrti. V reálu jsem pochodoval nocí či dnem krajinou a po lesích a unikal smrti. A zjistil tak, že tomu utíkat nejde. Vždycky mě to dohonilo. Smrt. Nebo tedy jen bezeslovné oznámení, že zatím čeká. Ono tohle si nestačí myslet, to se asi muselo prožít, aby to pro mě mělo jakousi váhu. Pročež jsem na tuhle věc lehce připraven. Ne nějak přehnaně, ale trochu už tuším, o co půjde. Až přijde ten okamžik, bude to dlouhý psychedelický trip tím nejhorším podzemím. Každému, co jeho jest. Je to to, co popisuje jedna pacientka s úzkostmi v básničce, která končí slovy: „Smrt je vším, a smrt je ničím.“ Líp to popsat nejde, ten prožitek. Z poslední psychosy. A asi fakt není moc co dál řešit dalšími psychosami, takže je tu ta možnost, že od nich budu mít už pokoj. A nebo taky ne. Jedna varianta možné události je málo, že.
Nejde jen o to, že psychosy vyřadí člověka z obecného provozu, vyrobí spousty konfliktních situací, ale v neposlední řadě něco oznamují. Co psychosa, to nějaká oblast bytostně závažná. Stačí to pak promyslet, o co šlo. Někdy jde o víc věcí najednou. Třeba i ta jakási moje častá agentománie má svůj racionelní původ, člověk je stále ve vleku někoho něčeho, co ho ovládá, a agent je jen takové toho „zhmotnění“ halucinatorní. A tak dál a dále. No prostě ono to hlavu a patu má, ne že ne. Psychosy.
03.06.2015 04:12:03
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one