Vaši Naši
včera byl rodinný meeting. v rodišti otce, dej mu pánbu věčnou slávu. nějako mi to rozhodilo kecky. rozhodilo mě hlavně to, že mě to rozhodilo. čili se to pěkně násobilo. nějaký moje sebeubezpečování o tom, že hlavně matka neni schopná mi rozbít mentální rovnováhu zas vzalo za svý. předsevzetí, že je to matka, čili vyhovět každýmu jejímu přání a nepovykovat vztekle, to vůbec nešlo. nešlo tenhle model nahodit. ani omylem. to, že dlouho nevydržím nápor té divné jakože lásky bez kapky humoru a nadhledu, to dávno vím. ale stejně jsem zas ztumpachověl. trochu se mi nálada odagresivněla až ve voze matky synovcovo partnerky a jejího muže, kteří mě odtud odváželi vozem do Prahy.

odpovědi na dotaz, jestli chci kafe, ve smyslu, že ne, že chci domu, asi byly poměrně nezábavný. i pro otrlé rodinné příslušníky, zvyklé na to, že bývám manický, depresivní a bůhvíjaký. jen jsem ležel na gauči, sem tam šel na verandu a pokuřoval tam. a počítal minuty, kdy to sebemučení skončí. nastartovala to debata s matkou v autě sestry, kdy mi teprve došlo, že ta chalupa stejně půjde. co by s ní dělali, že jo. něco jsem hovadsky zablekotal, že bych tam časem i vegetil, ale to se mi rychle vypařilo z hlavy. po pár rázných replikách matky. co jsem zač. jako má sice svým způsobem pravdu, ale nerad to slyším.

ono, když mi bylo devatenáct, tak chodila kvůli mně k psychologum na sedění a kroužky, že jako má depre, tak jí to vysvětlovali. jak na to. vysvětlili jí to dobře. koupit synovi byt z toho vyplynulo. být pohromadě nešlo. když jsem začínal mít ty svý záchvaty zloby. po alkoholech třeba. procházel sklem. a podobně. chyt ve finále pár paragrafů za vyhrožování zabitím, omezování osobní svobody etc.

jsem teď zas doma. a hned tak nevylezu. nějaký lidi? v lepším případě jsou mi volný, v horším se jich štítím. howgh.
24.07.2018 01:54:28
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one