Vaši Naši

Nějak se to vymklo

Nějak se to vymklo - obrázek

Nějak se to vymklo - obrázek

Hospodu už zavírali a my jsme ještě nějak nechtěli naši společnost rozpouštět, čili jsem zavolal Jarce, jestli by s námi nešla k Chemanovi. Trocha té dámské společnosti by nás jenom osvěžila, jsme se s Bobem a Chemanem předtím shodli. Nějakou tu flašku s sebou, aby se necítila divně mezi nestřízlivejma. Na Jarce jsem jářku trochu pracoval, ale ne moc zaujatě, protože jsem zrovna měl románek s Lidkou, no románek, jsem s ní chodil a měl ji docela hodně rád.
*
V Chemanově velkým bytě, kde se válelo po zemi neskutečně různých věcí, kusů oblečení, knížek, dětských hraček jeho četných malých sourozenců, se nám udělalo hned uvolněně. Chvilku jsme tlachali s Bobem. Mluvil o tom, jak mu nedávno umřel kolega a taky kamarád, nějak mu zahaprovalo letadýlko. Bob, jakožto vojenskej pilot, měl docela sklon k morbiditě a věčným dumkám o vyčkávání posledních dnů.
*
Potom jsem nenápadně přiměl Chemana, aby se zabýval víc chlastem než Jarkou a odtáhnul ji do ložnice. Nedalo mi moc práce ji poodhalit natolik, aby zbytek už provedla sama. Bral jsem přitom v potaz Chemanovu teorii, že je dobrý zout ženě jednu botu, ona si pak tu druhou zuje sama, protože jí to přijde divný, mít jen jednu. No a jakmile je bosá, dál to jde už samo. Jarka byla evidentně připravená pustit se do díla, jenže já chtěl trochu požertovat, natahoval jsem to, řek jsem jí, že si jdu ještě zapálit, že jsem děsnej nikotinista, který musí hulit nejen potom, ale i předtím.
*
„Hele, Chemane, vzpomínáš na to loňský léto, na ten svůj spacák, jak jsi dycky říkal, jdu si s ní pokecat a pokecal jsi spíš jen ten spacák?" zrovna začínal nějaký to vzpomínání Bob.
Byl jsem docela zasvěcenej do těch letních historek, vždyť jsem se účastnil těhle orgií v trávě, takže jsem used ke stolovníkům a taky něco plácal o ženské otázce. Bob mezitím z místnosti odešel, a tak jsme s Chemanem kecali o tom, jakej je Bob trouba. I když pilot, je to stejně guma zelená cvičená. Hezky jsme si zapomlouvali.
*
„A kde je Jarka?" zeptal se po chvilce Cheman.
„Já blbec jsem na ni úplně zapomněl," zvednul jsem se, abych to s Jarkou odved do zdárnýho konce.
„Užij si," zasmál se pitomě Cheman.
„Hovno," jenom jsem řek a otevřel dveře ložnice.
*
Jarka tam seděla nahá v koutku, brečela a na posteli chrápal taky nahatej Bob. Myslel jsem v prvním okamžiku, že mu rozbiju držku, ale pak jsem jenom čapnul Jarku za ruku a odtáh ji odtud. Koukala na mě smutně těma svejma velkejma očima, že prej si Boba se mnou spletla nebo tak něco v tom duchu, ale moc platný to nebylo. Všechno bylo v prdeli.
*
„Zavoláme ještě někomu, co?" navrhnul Cheman, kterýmu moc nedošlo, že se přihodil takovej kiks.
„A komu jako?" opáčil jsem.
„No, já už telefonoval, když jste byli vedle, Katka nemůže, a tak přijde jenom Lidka," potěšil mě Cheman.
*
A fakt asi za hodinu si to Lidka přihasila. My tři u stolu byli už dost pod parou, furt jsme to probírali, jakej je Bob hajzl, a tak jsem si patřičně Lidky nevšímal, jak bych bejval asi měl. Dokonce jsem jí pitomě navrhnul, že jestli s náma nechce chlastat, tak ať si jde lehnou k Bobovi, že to je hroznej mazlík. Něco málo s náma vypila, a pak řekla, že jsme blbý a dovopravdy k Bobovi odešla. Cheman usnul na křesle a já odtáh Jarku na kanape konejšit jí, protože mi přišlo, že se cejtí dost blbě. Jenže co čert nechtěl, Lidka vůbec neusnula, ale přišla k nám, skoukla nás a hnedle mi dala facku. A pak načuřeně vypadla z bytu.
*
Druhej den jsem za ní jel na koleje. Ona mi nechtěla otevřít, tak jsem ty zkurvený dveře od jejího pokoje vykop. Dobu mi nadávala, ničila všecky věci, který jsem jí kdy dal, a ve finále řekla, že mě nechce v životě vidět. A měl jsem po legraci. Nezbylo než dumat, jak ten přibližně rok s ní blbě skončil.
07.02.2013 08:25:08
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one