Vaši Naši

Z ducha se vynořiv

2002

Zase přichází, to prokletí a cejch věčnejch propadů, černočerně bez chuti, jsi zoufale prázdnej, uvnitř holý nic, jseš sebou přejedenej, jen tichá hudba, ženský hlas něco šepotá řečí, který snad nikdo nerozumí, tenhle večírek sám se sebou bys tak rád opustil, jenže zase neusneš, nejde to na povel. Nemá cenu to svádět na nepřítele, nikdy nespí, prý, nemá tvář, je neviditelný, zlý duch kdesi je, nejspíš hluboko v tobě, ta nenávist k němu je k ničemu, nenávidíš sebe a to ti otravuje krev. Zase si někdo dělá legraci, už nevěříš nejen sobě, ale vůbec ničemu. Je to těžký, ale musíš, musíš si na náhlou ztrátu víry zvyknout. Zase se objeví. Pokaždé vyprchá. Tak rychle. 
Z DUCHA SE VYNOŘIV, V DUCHU SE OPĚT ZTRÁCÍ 
Jak lehce se to říká. 
SEM RANGNÄ ČHUNG, SEM NANGLA THIM 
Je to uvnitř tebe a ničí tě to, čerň, zaťatý zuby, neunikneš tomu, příšerná zloba, a pak prázdno, vždycky to sice přejde, ale kde se to bere? Má to něco společnýho se smrtí? Přeřvat strach? Když máš uvnitř takovýhle podivný šelmy, jsi schopnej je zkrotit? Snad jo. Určitě. Zkusíš myslet na něco příjemnějšího. Bylo by tady jedno krásný téma. Člověk. Dívka. 
SEM RANGNÄ ČHUNG, SEM NANGLA THIM
20.12.2018 00:18:22
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one