Vaši Naši

Brýle

Odpoledne jsem si lehce zdřímnul, když tu pojednou jsem se ocitnul na cestě v otevřené krajině, kde se mnou byli matka a otec, který je už čtyři roky po smrti. Zprvu se zdálo, že jsme všichni v dobrém rozmaru, ale co čert nechtěl, odkudsi se mezi nás vloudil jakýsi spor. Neřešili jsme to, jen jsme s matkou oba naráz usoudili, že s nimi nemůžu být. Že je tudíž nechám v přírodě a pojedu zase sám do města, že prostě nemůžeme vydržet spolu pohromadě. Nijak jsme se nehádali, ale asi mě zas nějak rozhodilo, že rodiče jsou spojenci a já proti nim v opozici. I když asi příčina té roztržky byla malicherná, o nic závažného v tom sporu nešlo. 
Potom jsme seděli u stolu, zase otec, matka a já. Hrál jsem si s brýlemi - v tom snu jsem nosil brýle - a porovnával, jak je přes ně vidět, nakolik jinak než přes otcovy. Otec měl brýle jiného tvaru, ale vidět přes ně bylo úplně stejně jako skrze ty moje. Na nějaké spory jsme zas zapomněli, ale stejně jsem se chystal, že od rodičů odjedu. Asi autobusem, až pojede. Probíhalo už vše úplně v klidu, nebylo tam cítit to napětí, které mezi nás vpadlo venku na cestě. Ty brýle, co byly jakože moje, neměly obroučky, otcovy byly takové klasické na čtení nebo na televizi. Ležely pak spolu ty dvoje brýle na stole. 
10.02.2015 21:30:41
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one