Vaši Naši
Jsem se zas dnes před usnutím oddával promýšlení svého životního osudu, že by to jako mohlo být ještě horší. Ačkoliv žena člověka už dávno neobdivuje, ani mě nelíbá, takže to prostě už zdaleka není ono, tak to na druhou stranu docela ještě jde, když dva jsou schopni se i po letech spolu normálně bavit. Shánět nějakou jinou je příliš náročné a vlastně i neproveditelné, když se jednomu ani moc nechce. V práci se sem tam čas vleče, ono být zavřený dvanáct hodin v malém kamrlíku není zas tak ideální, ale přežít se to dá. Četba knih je mnohdy i neuspokojující a uspávající. Město plné nenáviděných automobilů, před kterými je sotva kam utéci a tak dál a dále včetně jakési nelibosti z tloustnutí, proti kterému bojovat sportem je příliš fyzicky náročné a vyčerpávající. Prostě těch nástrah osudu je velice mnoho, ale pořád to jde.

Než jsem tyto úvahy završil a dovedl k uspokojivému konci, objevil se mi před očima znenadání most přes potok. Taková kláda na řetězech nebo provazech zavěšená. Určitě jsem ji už v nějakém svém snu viděl, což mě silně enervovalo. Byl jsem tam se skupinkou lidí a nějak jsme se dohodli, že přes tu kládu musíme, i když nás v podstatě nic racionálního k tomuto riskantnímu kousku přivést nemohlo, jen ta potřeba vidět, co že je to za krajinu za tím mostem.

Promýšlet skryté významy tohoto jevu nebudu, ale než usnu, musím si obraz poměrně neschůdného mostu zaznamenat, protože bych na to ráno zapomněl. No a to je asi tak všechno. Psát si věci jen proto, aby se člověku nevykouřily z hlavy, sice není nic moc literárního, ale to mě absolutně nemůže rozhodit kecky. Na nějakou literaturu nejsem zvědav. Pohyby ve vlastním nitru jsou o mnoho zajímavější než jakékoliv psané slovo, že.
08.06.2008 21:16:12
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one