Vaši Naši

Útržky z vojny

Útržky z vojny - obrázek

Útržky z vojny - obrázek

1988 - 1990

přijímač. Velké Meziříčí. boty z barexu mi hned první den udělaly puchýře. náš velitel, svobodník absolvent, byl starý jako já. většího idiota jsem předtím nepotkal. chtěl jsem mu něco provést, ale neudělal jsem nic, nechtělo se mi do Sabinova.

polní cesta. leželi jsme v trávě. zrovna se nepochodovalo. všechno vonělo jarem. a my zas šli do kasáren, nejošklivějšího baráku široko daleko. před ním byl buzerplac a pár stromů. pod nimi jsme sedávali s cigaretou, když se zas na něco čekalo.

vrátili mi nůž. byl od od krve, kluk se s ním chtěl podříznout, a od mýdla, protože s ním měl vyrábět tak zvaný mazlák. pak jsem tu kudlu radši někde ztratil.

Brno Židenice. místnost s dvaceti palandama. lesklý parkety, jak se po nich do nekonečna jezdilo kombajnem. taková krabice naplněná pískem, dole s kartáči. smrad a zima. zalézt do spacáku a hned usnout. jen noc byla příjemná, když tedy nebyl zas nějaký poplach.

výstrojní sklad. regály s uniformama. Michal snědl prášky, co jsem pro nás sháněl, a ráno ho našli, jak tam leží, odvezli do nemocnice, pak do blázince. já do téhle akce nešel, i když jsem mu to slíbil. scházel mi potom.

Božice na jižní Moravě. sprchy. tekla jen studená. aspoň že to. vychutnával si mě politruk Trepáč, pitomec nad jiné velký. dal mi na starost prasata. jsem je měl krmit a tak. protože jsem je vtipně osprchoval párkrát studenou, přestaly pár čuníkům fungovat nožičky. takže z některých gumáci nic moc masa neměli.

přijela Dáša, v tom zeleném jsem si vedle ní nepřipadal moc oukej. musel jsem se zas z vycházky vrátit. pak jsem to nevydržel, z kasáren utekl a odjel vlakem do Prahy. byl jsem u ní dva dny. nechal jsem se najít a za odměnu mě zavřeli na čtrnáct dnů. pak ještě párkrát.

obrovská kasárna ve Znojmě. sklepní vězení. byl tam klid a byla tam tma. přes den pak půda plná mrtvých holubů. já to měl uklízet, ty mrtvolky a jiný svinstvo. spalo se na dřevěných pryčnách, přes den se přiklopily ke zdi a měli jsme po hehe. nebo jen já, když jsem tam byl toliko s maníky ze stráže, ti tedy byli hodně ujetý mládenci.

cihelna v Uhříněvsi. byl jsem tu za trest. to se jim hodně povedlo. vstávalo se v pět a práce končila asi kolem druhý. pak jsem mohl do Prahy. o víkendech jsem jezdil na chatu. uniformy jsme nenosili. na nějaké kontroly jsme dlabali.

listopad a revoluce. ze soudruhů vojínů jsme se stali jen vojíny. důstojníci chlastali mnohem víc než předtím. nevěděli, co s nimi bude. ti, co přišli po nás, měli už vojnu kratší.

Ostrava, Bělský les. Rusové vedlejší kasárna opustili. ještě jednou mě chtěli zavřít. putoval jsem do vězení v Trenčíně. jenže z toho nic nebylo, protože jsem si zapomněl vzít vojenskou knížku, tak jsem se pak dva dny flákal mezi Moravou a Slovenskem. nakonec jsem velitele přestal bavit, takže jsem konečně mohl domů. sám. protože všechny pustili o měsíc dřív. já nadsluhoval. ta různá vězení. ani jsem se neopil v nějaké z hospod plných chlapů s řasama obarvenýma uhlím a rovnou šel na vlak.
21.02.2013 17:37:09
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one