Vaši Naši

mé katolictví

mé katolictví - obrázek

mé katolictví - obrázek

Mým oblíbeným zdrojem žertování byly jeden čas debaty na thema katolictví. Ono už moje pokřtění bylo samo o sobě žertem. Křtil mě v kostele svaté Máří Magdaleny v Červené Řečici kněz, o kterém se postupem času zjistilo, že není žádný pastýř Boží, ale obyčejný či spíš neobyčejný podvodník. Takže brzy musel odejít z fary i obce. Nikdo neví kam. No, šedesátá léta. Odborník na věrouku Jeroným mě ale ujistil, že stejně jsem katolík. Voda byla svěcená, kostel skutečný i úmysly milého lžikněze v podstatě bohulibé.

Přečetl jsem o Kristovi, křesťanství, co šlo, a dál v tom pokračuji. Stejně ale nějak ne a ne uznat základní katolická dogmata. Jen ve stavech jakési mimoreality, čili psychos, jsem v tom. Trojjedinost, zázraky, kult Matky Boží, na každém rohu svatý a všelijaké další katolické pohádky beru jako hotové věci, o kterých se nediskutuje. Věřím v Boha mocně, po katolicku.

Jenže když se dostanu za pomoci neuroleptik zas do občanského normálu, jsem jako většina společnosti náchylný k atheismu. Nebo koketuji se vším možným, Jungem, taoismem, šamanismem, různými směry new age. Poučky křesťanských teologů mi pak nějak skřípou v uších. Samo sebou mě ale i ve stádiu bezvěrce oslovují lidé typu Kornelia Heiko Miskotteho, Jeana Guittona, Lva Šestova či třeba Vladimíra Solovjova. Jenže ti nejsou žádnými křesťanskými dogmatiky, spíš lidmi s hodně originálním pojetím, stejně jako Kierkegaard, Tresmontant, Teilhard de Chardin a mnozí jiní křesťanští myslitelé.

Ježíše potom beru jako úplně normálního mladíka, který, jak tvrdí Girard, pochopil mechanismus persekučního násilí a dokonale ho obrátil naruby tím, že jaksi předem hlásal, že se sám stane obětí a na svá bedra naloží všechny hříchy světa. Změnil tím úplně pojetí o oběti, snažil se přerušit nekonečný řetězec provinění a po nich následujících trestů. Ale byl člověk, ne nadpřirozená osoba, i při vší své snaze o lásku, pokoru. Slova teologa Zvěřiny o Boží milosti, darech lásky a vtělení lásky k hříšnému lidstvu skrze Ježíše Krista a další tak trochu krkolomné etudy nemohu i při dobré vůli přijmout za své.

Konec konců celá historie tohoto společenství pod vedením papežů a jiných starců, bohužel plného sebemrskačských svatých, mnohdá chorých, sexuálně zvrácených a jinak narušených hlav je často dost hrůzná záležitost. Nejlepší příklad vykolejenosti těchto osob může být dvojice Sprenger a Kraemer, kteří sepsali Kladivo na čarodějnice, knihu nad jiné nebezpečnou.

I přes všechny výhrady se však za katolíka považuji a vystupovat z církve nehodlám. Kouzlo Velikonoc, Vánoc, Dušiček, kostelů a chrámů je převeliké a jsem rád, že k tomuto světu patřím. Též syna jsem nechal pokřtít. Také v Červené Řečici, kde byl pokřtěn i můj otec. Byl to krásný obřad. Hodně sváteční den.
05.02.2013 12:23:36
stanislav vasina
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one